Třeba někde v hotelu popadnete jen tak náhodou propisovací tužku a hle, na ní je reklama. Nad tímto faktem se už vůbec nikdo nepozastavuje. Prostě to tak je a bude. Možná se jen podivíte, že do toho někdo vrazil peníze a pak jdete dál po svých. Jenže za touto maličkostí stojí spousta lidí. Tak se podívejme na ně, na ty, kteří reklamu dávají všude kam to jde a říkají tomu reklamní předměty.
Nejprve je zde člověk, který přijme prvotní zakázku, tedy setká se s klientem, nebo si přečte jeho mail. Jsou-li připojeny fotky, tedy návrh, jak to má vypadat, předává se to na oddělení, kde se udělají první zkušební věci a záběry s nimi pak putují ke klientovi, aby to celé schválil. Obdrží-li od něj firma souhlasnou reakci, je nutno najít výrobce onoho předmětu, například propisky, nebo zrcátka, nebo nášivky, to je jedno. Výrobce však být musí. Začne vyjednávání, které ve výsledku přinese rozhodnutí, zda si reklamní agentura potiskne předmět sama nebo to udělá později přímo firma. Pokud si to má dělat agentura, začíná spousta práce, ve které nutno zjistit co a jak a případně sehnat techniku, která bude zapotřebí. Většinou však již taková v agentuře je, a proto začíná práce ihned. A začnou se sypat první výrobky.
Protože zakázky jsou skoro pokaždé jiné, musíme zaměstnance firmy obdivovat, že vždycky dokáží reagovat a netrvá to nijak dlouho. Představte si, že skutečně dokáží udělat reklamu na propiskách a vzápětí dokáží přesedlat třeba na klíčenku, kam se bude dávat znak firmy. To už chce skutečně něco umět, a hlavně mít na to techniku. Bez ní se dnes nedá udělat skoro nic.
Zkusili jste jen tak přibližně během čtení tohoto mini článku počítat kolik lidí se podílí na výrobě reklamních předmětů? Ne? Tak to zkuste znovu a uvidíte, že to není jen tak malé číslo. Vidíte tedy, že vyrobit něco malého není jen tak.