Nebýt písku, neexistovala by dětská hřiště v podobě, jaké ji známe, nemohli by jej využívat akvaristé a nebyl by součástí filtračních patron v bazénech, aquaparcích a úpravnách vody. Naše země má naštěstí těchto zdrojů dostatek a některé z nich bychom si mohli alespoň ve stručnosti představit.
Pískové přesypy a pískovny
Tyto jedinečné přírodní úkazy můžete obdivovat v jižních Čechách nedaleko Veselí nad Lužnicí. Oblast Třeboňské pánve bývala kdysi dávno před miliony lety mořským dnem a součástí kalů a sedimentů je na mnoha místech silná vrstva štěrkopísků o různé zrnitosti. Okolí řeky Lužnice je doslova protkáno pískovnami, ostatně, písečné říční dno je poměrně neobvyklým jevem na českých řekách a právě Lužnice je v tomto směru výjimečná.
Těžba písku je na Třeboňsku poměrně rozšířená, jedná se o několik lokalit, z nichž nejznámější jsou Suchdol nad Lužnicí, Bor – Synochov, pískovny Cep I. a II., Záblatí, Lutová, Dračice a přesypy u Vlkova s názvy Slepičí a Kozí Vršek. Poslední dvě jmenované přírodní památky jsou chráněny zákonem a v teplých letních dnech tu můžete spatřit i vzácné druhy motýlů, brouků a dvoukřídlého hmyzu.
Okresní město
Že se v Písku můžete projít po nejstarším kamenném mostě v Evropě, je běžně známo, ale pokud byste položili otázku náhodným kolemjdoucím, jakou že řeku vlastně kamenné oblouky přepažily, správně vám odpoví jen zlomek z nich. Ano, je to řeka Otava, zlatonosné médium, kde jsou na některých místech nedaleko Katovic dodnes zachovány pozůstatky po středověké těžbě zlata.
Sejpy
Sejp je jakýsi kruhový útvar vystupující nad reliéf krajiny do výšky od jednoho do čtyř metrů, v okolí Otavy se jich nachází desítky a tvoří sejpová pole. Nejsou to přirozené přírodní výtvory, vznikly lidskou činností při rýžování zlata proséváním drobného písku a jsou v podstatě odpadní hlušinou. V této oblasti se zlato rýžovalo již v pravěku, v době halštatské tu s největší pravděpodobností žili dokonce i Keltové.